Květen 2010

Film Fearless Females aneb Skvělé samice ve skvělých filmech

29. května 2010 v 14:43 Das bin ich
Poté, co se vám líbily moje filmové články, jsem se rozhodla udělat článek, kde vám představím svoje nejoblíbenější filmové hrdinky. Opravdu zajímavých, silných a výrazných ženských hrdinek je ve světě filmu pomálu - všimněte si, že vždycky jsou to hlavně něčí matky, manželky, dcery a přítelkyně, o to víc tedy ocením, když se vyskytne opravdu dobře napsaná a zahraná ženská filmová  žena. Ty, co vám sem naházím, samozřejmě nejsou kompletním výčtem (jakmile to napíšu, okamžitě si vzpomenu na 150 dalších a budu říkat "eště tamta a tam"!!), ale myslím, že nějaký  solidní základ tam je. 
Pořadí je náhodné,  na to, abych je řadila podle oblíbenosti, tedy nemám energii, tím bych  strávila celý víkend!

Amélie z filmu Amélie
(Audrey Tautou)amelie 3
více úžasných žen pod perexem

Penis envy

27. května 2010 v 16:33 Das bin ich
ironfist
Přála bych si botičky z Iron Fist.
Ale číhejte na ten podpatek!  To bych trávila více času v poloze horizontální než vertikální. Ale stejně je půjdu zčekovat, když už je v Brně ten jejich kamenný šop.
Nivelleen mě hodila králičí norou do světa zlých kapel díky své objednávce z Imperial  Clothing.  We Butter the Bread with Butter mají  báječný merčendajzing, ale žádné tričko jsem si neobjednala. Ta hudba se mi nelíbí  a nechci, aby moje tríčo budilo zájem u pochybných existencí  a budilo dojem, že se mi to zvracení do mikráku páčí.  Moc tomu nekapíruju.  The Blood Brothers jsou  podle všech komentátorů na YouTube pozéři  a trapáci, ale totok  se mi moc líbí. 
Včera jsem byla na muzikálovém večeru a zčásti jsem trpěla špatnou angličtinou a přehrávanými emocemi herců a zčásti jsem , že jsem na podiu  zahlédla skutečnou osobnost. Pak jsem se nimi opila v divadelním baru.  Hádala jsem o politice, jak už to tak bývá.  
Třetí série The Big Bang Theory končí. Čtvrtá řada začíná  na konci září, takže  prázdniny budou sheldon-free.  Nevím, jak se s tím vyrovnám.měla pocit
Na YouTube jsem našla pár epizod britcomu Fat Friends.  Chcu někde najít i ten zbytek.
Poslední dobou pořád nosím černé tylové/pletivové  sukňospodňuchy.
Země žila hokejem, já jsem žila fotbalem.  Zasvěcení ví. 
Chtěla jsem si v Brně zaskákat na skákacím hradě KDU-ČSL. 
Zítra jedu domů  za volbami.
Hledám spolubydlící. For real.
Držím se svého  předsevzetí  a do práce nosím  ultra normál hadry.  Žádné pruhované podkolenky, žádné punk trička, žádné  RHSka. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi to vůbec.  Ale co se dá dělat! Vynahradím si to jinde.
Dopsala jsem scenář a nazvala ho Wonderland.  Ne že by to mělo něco společného s lolitou.
Tetované  čtenářky, podle čeho jste si vybraly své  tetování?  Pište, jsem zvědavá.
PS:  Pokud se vám zdá, že volím názvy článků tak, aby to vypadalo vtipně na Loli Journalu, vyhráváte Bingo : )

Odstříhnout se od sebe

23. května 2010 v 16:39 And now for something completely different....

cutcut
Nemám ráda kadeřnictví. 
Před chvílí jsem si u zrcadla ušmikla asi deset centimetrů  vlasů, jen tak z plezíru. Vlasy a nehty jsou jediná část těla, do které můžete zajet ostrými nůžkami a necítit  nic. Vlas je mrtvá tkáň.  Nežije. Nezabíjíte ho, když ho ustříhnete, ale přesto vypadá mrtvě.  Zaživa byl  napojen na mozek, jako nějaké  jeho chapadýlko, čidlo.  A stačí  nůžky a dvě minuty před zrcadlem a padá k zemi  skalpován jako severokorejský špeh. Baví  mě, jak padají  chomáčky k zemi mrtvé  a já  nic necítím.  Ani bolest, ani píchnutí. Je to v podstatě velice očistný proces, osobní  postřižiny,  je to takové  očistné,  chytit pramen a stříhnout bez většího  rozmýšlení, jestli ustříhnu kratší nebo delší kus než u toho před ním.  A u toho dalšího to bude ještě jinak.  Neberu to jako  "jdu se sama ostříhat,"  ale spíš "co se stane, když  stříhnu sem" ? Zážitkové kadeřnictví.
Očekávám hromadu zděšených  komentů  o tom, že mít křivě střížené vlasy je katastrófe a že bych se měla svěřit do rukou zkušené  vlasové ženy. Nemám nic proti kadeřnictvím, ale nechodím tam ráda.   Nebyla jsem tam dva roky. Hlavně proces "objednám se ke kadeřníkovi na příští středu"  je u  člověka jako já  téměř  neproveditelná věc, neb se rozhoduji  většinou  dost spontánně  (e.g. jdu do obchodu pro večeři a vrátím se s červenou  barvou  na vlasy).  Co já vím, co bude příští středu?  Life improviser.  U kadeřnice mi navíc vadí ten pocit poddanosti, to, že mám sundané brýle a jsem vydána na milost či nemost  jejím skillům. Ne že by mi na vlasech nějak záleželo (asi jste už pochopily, že moc ne  xD). Navíc mi vadí ty "kadeřnické otázky." -  Chcete to tady na boku delší nebo kratší?  Chcete ofinu nalevo nebo napravo?  -  Takhle nebo  zkrátit? -  Budete to chtít  prostříhat?  Mám sundané  brýle, takže v zrcadle vidím jen svůj mlhavý odraz a netuším, co ona hércat žena tím "tohle"  a "tato  délka"  myslí, tak většinou stejně jen něco plácnu a na všecko  kývnu s bohorovným klidem.  Jó, klidně to první, co jste ukazovala!  
Navíc mi vadí, že nemám kontrolu nad situací a nemůžu v polovině akce změnit názor.
Není  self-stříhání  vlasů vlastně forma sebepoškozování?  Vůbec by mě to nepřekvapilo.
Hrst mých rudých vlasů se válí v koši a město je klidné. 

I was a nerd before it was cool

21. května 2010 v 21:50 Daily Lucy
thenerd3
Zdar ženy!
Dnes se u mě stavovala Nivelleen, a protože měla u sebe svoji báječnou fotomašinu, nabídla se mi ta dobrá duše, že zdokumentuje můj aktuální oufit. To si chuděra dala. Projevila jsem se jako  velmi nespokojená  modélečka a z původní ideji "cvakneš ty mě, já tebe a pak si to narvem na své fešn blogy"  se nakonec vyklubal  slušný fotošút (klasické destinace: pavlač a schody u bytu, které  už mají na netu  tolik fotek, že se divím, že ještě nedostaly Valentýnku - ženy! styďte se! xD), z něhož sem postuju fotku,  která se mi  docela líbí.  Konečně mám taky nějaké  pikčrs  ve svých nových nerd brýlích!  Juch!

thenerd1

Outfit rundown:
Boty: LCHLS
Spodnička:  Hello Vampire, čili od Adrijky, stále můj nejoblíbenější kósek v aktuálním šatníku
Tričko: sto let staré, už jste ho viděly asi milionkrát.... z dětského Háemka :)
Donutek na krku:  dáreček od kamarádů z Norska-  pozor! voní jako trú donut!
Headdress:  Álojz  od Maxé
Mašle na sukni a náramek: Metamorphose
Zbytek nevím, směska Aukra, Háemka, Cécáčka, však to znáte...

Btw, všímáte si, jak  stále velmi alternativně nečumím do foťáku?
Za vyfocení děkuji Twin-chan Nivelleen :)

Me and my frilly friends

19. května 2010 v 21:13 Diskašn
bffs
ZDAR ŽENY!
Dlouho  už  nebyla žádná  diskašn,  tak jdeme na to, ne?
Dnešní  téma je lolita a přátelství.  
Je pro   vás  důležité  mít kamarádku -lolitu, se kterou si můžete povídat  o věcech, které se týkají  loli módy a loli  komunity?  Stačí vám kamarádky  "on-line," s nimiž si povídáte převážně přes internet  nebo máte/chcete mít i lolita kamarádky  v každodenním životě?   Máte se svými loli kámoškami  jiný  vztah  než s "mudlovskými" přáteli? :)  Anebo  vám stačí  se s nimi vidět jen na srazech?  Šly jste do lolity  s tím, že si  díky této  módě třeba najdete nové  přátele? 
Snažíte se "lolifikovat"  své  kamarádky?
Seznámily jste se díky lolitě s lidmi, které dnes považujete za své nejbližší  přátele?  A stalo  se vám, že jste naopak  kvůli lolitě o nějaké  přátele nebo  známé  přišly?

Spousta otázek, já  vím, jsem zvědavá :)   Pište svoje zážitky a zkušenosti!
Tato  diskuze je věnována Adrijce a Katuce, mým nejmilovanějším loli kamarádkám  ever :) 
°hugs°

Amanda is Fucking in Prague: Foť to! Foť to!

17. května 2010 v 20:49 Das bin ich
AFP12
Myslím, že všichni pochopili, co na ně čeká  pod perexem :)
nebojte, víc  nahoty už  nebude, klikat  mohou i hystericky prudérní  jedinci jako jsem já
že ironie? kéž by!
no nic, dost  keců, prostě perex a pod ním AFP  LOVE !

Smrt panen

16. května 2010 v 11:41 Das bin ich
VirginSuicide2
Jdu zde zpropagovat jeden ze svých oblíbených  filmů,  The Virgin Suicides (Smrt panen)  od Sofie Coppoly, báječné  a skvělé režisérky, autorky filmů Lost in Translation  a  Marie Antoinette.  Dcera  režiséra F.F. Coppoly a ex-manželka  režiséra Spike Jonzeho.  Samo lepší.  Nejmladší žena, co kdy byla nominována na Oscara za nejlepší režii.  Film The Virgin Sucides je jejím  debutem,  pokud jste ho neviděly, vřele  vám jej doporučuju, neboť  je krásný, citlivý, mysteriózní a bude se vám líbit.  
pozor, pod perexem  spoilery :)

I Love My Boring Life

14. května 2010 v 19:01 Daily Lucy
Chystám se udělat  ten fotopost  z AFP, už to mám v komplu, ale nějak se mi nechce  zmenšovat všecky ty hjúč  fotky. Zatím  sem dám fotku  svého outfitu, ve kterém jsem na končertýno  jela, je to jediná full outfit fotka, co mám, sice se na ní  tvářím jak blbec, ale macht  nichts.  Musím využít toho, že mám pro změnu čím přikrmit rubriku  Daily Lucy:) 
afp-outfit
Nechce se mi psát, co mám na sobě, všecko už jste  viděly milionkrát, nicht so? Akorát ten deštník  patří Taraen, já ho jen držím,  a  spodničko-sukně  je z dílny Adrušky.
Tento  outfit jsem měla na sobě, když mě v metru  zastavila neznámá  žena, jakože je návrhářka a jestli  s ní  nechci  spolupracovat.  Pořád nevím, co si o tom mám myslet, neb nemám pocit, že bych byla zrovna ten den nějak vyštájlovaná, neměla jsem čas se moc fintit  a je to takové  splácané. ( Šáliška je velmi nemečing  k  pančuchám, ale to jsem nějak neřešila). A návrhářka nejsem, tak nevím, co si ode mě ta žena jako slibuje. 
Poslouchaly jste tu Gabu Kulku?  Jestli  se vám líbila,  sjeďte od ní ještě hentu  písničku, na ní  poslední  dobu  ujíždím.  Další  aktuální  fave v mém playlistu  je totok od Morcheeby.  Neuvěřitelně mě relaxuje.  Hráli  ji v Dédéčku v džúboxu, když  jsme tam byly s ženami, musela jsem se hned jít podívat, jak se zove, alébrž  se nestává  často, že by tam Dédé lúzři hodili  něco, co by se mi líbilo. Což mi připomíná, že musím  přinést paní Martini nějakou  reprezentativní  kompilaci mých  oblíbených  fláků  (takže  monopol Amandy, že ano), aby to nahrála do džúboxu a my nemusely pořád pařit na to stejný.   Nedělejte z panka tupce!
Moje bezobroučkové  brýle se mi nějak rozpadly (ale že měly výdrž, přežily asi  sedm let  ustavičného  padání na zem) a tak nosím jen ty barevné, nejčastěji  červené (které mám i na fotce), neb mi  šiknou  k  pačesům.  Mám nové  nerd brýle, ale bez dioptrií, uvažuju o tom, že si ty dioptrie do nich nechám narvat. 
Formspring.me zrušen.  Kdo se mě ode dneška bude chtít na něco  záludného  zeptat, bude muset  volit jiné  cesty, však vy něco vymyslíte :)
Znáte ten pocit, kdy máte chuť si nafackovat za to, že necháváte  věci na hyperposlední  chvíli, a  zároveň se pochválit za to, že i přes fatální deadlinismus  jste všecko  zvládly...?
Btw....kdo  pozná  filmovou referenci  v názvu  článku (no, on to vlastně není  žádný chytrý filmový odkaz, je to název filmu xD )má u mě bod :)



Poofy obsession aneb Jak tyl léčí dětské křivdy

13. května 2010 v 10:26 Das bin ich
ballet_snow
Animefest  byl  bezvadný  hlavně kvůli lidem, kteří  přijeli,  byla jsem moc ráda, že jsem  přespolní  loli  ženy konečně zatáhla do  svého  domovského  podniku, Dédé, a   že se jim tam  líbilo a fajně  jsme si to tam užily.  Moje diskuze na loli linii byla, myslím, docela zajímavá a plodná, i když  mi přišla  krátká.  Vy, co jste tam byly, napište, jesli  vás bavila  nebo  ne, chci  feedback :) 
Na loli přehlídce mi nikdo  nevěřil, že s sebou fláknu na zem  a  já s sebou samozřejmě  flákla na zem.  Dead Lucy Foreva. Všichni Vůbec jsme tam dělaly trochu  bordel, že Taraen a Adruško? :) 
Fotky z Amandy furt nemám.  Let´s  stone Taraen.  Hned, jak je budu mít, udělám  fotoreport, už se na to těším.
Trávím 90% svého času  přípravou  filmu, sháním herce,  zvukaře, chodíme do dramaťáků  a hledáme dětskou herečku  do jedné  vedlejší  role. Chodím tam v lolitě, v RHSkách a rozervaných punčochách  a nikdo  se tomu  nediví, neboť  asi  splňuji  jejich  představu o avantgardní  umělkyni.  Btw..To, co  dělají  dramaťáky s talentovanými dětmi, je ZLO.  Pokud  sem chodí někdo, kdo by chtěl hrát, nedejbože hrát ve filmu,  tak prosím vyslyšte mé rady a nikdy nechoďte do  žádného dramaťáku. 
Zařekla jsem se, že si nebudu  kupovat  žádné další  lolita hadry a...Damn you, Arsena!  Arzeniček  dělá  klozet klíning (strašné  slovo, pojďme tomu říkat nějak normálně, třeba...holocaust  v šatníku..?Ok, just kidding, hlavně  na mě  nezačněte  řvát, že su  antisemita). Sena se zbavuje těchto báječných šateček, které se mi  vždycky líbily.  Já vím, jsou  velice klasiše  a vůbec ne punk, ale to se mi  náhodou docela líbí,  budu si v nich  připadat  jako  chovanka  anglického penzionátu,  nezbedná  nejmladší  dcera  zchudlého šlechtice, kterou tam šoupli  do  vychování. Pořídím si  kufříček a budu  k nim nosit kufříček a  roztrhané  pančuchy, jakože se snažím z toho  penzionátu utéct  a mám roztrhané  pančuchy od  pokusu přelézt  plot. (Sledujete, že už  mám k těm šatům vymyšlenou  celou  background story..?:)
K těm hadrům....Zjistila jsem, že mám asi  nějakou  spodničkovou obsesi.  Tyl je má láska.  Pletivo  for the win. Psychologové  by se na mě vyřádili. Nenaplněná  dětská  touha po baletních  piškotech  a tylových  sukničkách  mě nutí  plnit  moji skříň spodničkami.  Mám jich  už pět  (!!!!),  dvě hodně poofy, jednu everidž  poofy a  dvě lejm...a pošilhávám po dalších, možná  bych mohla nějakou  ukořistit z Refuse to be Usual. Lolita je báječná záležitost.  Člověku je třiadvacet a může  si koupit hadříky, po kterých toužil, když mu bylo  šest.  Tehdy mi takové hadříky nikdo  nekoupil, za á  to ani v obchodech nebylo a za bé, naši  by rozhodně neutráceli peníze za nepraktické vílí  oblečky a já jsem se chuděrka musela hrát na princeznu/baletku/vílu  v self-made outfitech ze starých záclon.  To samé  s botama.  Asi si koupím tea parties.  Už z principu, neboť  mi  připomínají  botky, které  se mi moc líbily, když jsem byla malá, ale tehdy ještě v obchodech  nebyl  takový  výběr a já měla vždycky docela širokou nohu a švarné  lakýrky, po kterých jsem prahla, byly vyhrazeny pro  mé popelkoidní  spolužačky. 
Nejsem Popelka. Nohu mám čtyřicítku a z plesu jsem v životě neodešla před půlnocí. :)  Naštěstí  hodní  Kjůtýlenďáci  vyrábějí  fešné repliky botek, po kterých jsem toužila v šesti, sedmi letech, ve velikostech nás  Dorot.  Juchú! Yay for Lolita! 
Včera jsem viděla Bláznivého Petříčka a nelíbilo se mi to. 
Snídám  ředvičky  a přemýšlím o lepších zítřcích.  Ale ty dnešky jsou taky docela fajn. 

Amanda Palmer is Fucking in Prague

11. května 2010 v 9:47 Das bin ich
AFP PRAGUE
Animefest  je zdárně za námi, konečně mám trochu času  napsat  slíbený  report z Amandy  Fucking Palmer, ženiální  ženy,  o které jsem zde psala už mnohokrát, takže není  třeba  nic dodávat.  Btw, jakmile mi Taraen dá  fotky, které tam nafotila, hodím sem i fotoreport, zatím se musíte spokojit jen s mými dojmy:)
Na vejlet za  Amandou  jsme se vypravily s Taraen, se kterou  sdílíme podobný hudební  vkus  a svorně lavískujeme Amandu  i Emilku a měly jsme spolu  jet i  na ten osudný  zrušený  EA končert ve Vídni.  Celou  dobu  jsme se tedy  modlili, aby Amandu  nezačalo  bolet v krku jako  předtím Emču, protože jinak si jdeme hodit mašli. Naštěstí  všecko  klapalo jako na drátkách a my měly celý  večer  ne-ho-rá-zné  štěstí!
Vy mě to asi nebudete věřit, ale já skoro  vůbec neřešila, co si dám na sebe, neboť jsem klasicky nestíhala a na štájlizování  se jsem měla jen maličko času.  V autobuse  do Prahy jsem pak  trochu  litovala, že jsem se ani nepokusila nějak se zamandapalmerizovat,  protože jsem myslela, že na koncertě bude plno  žen s afp-inspired  mejkapem a  pruhovanýma podkolenkama,  ovšem když  jsme dorazili  do Akropole (bájdvej, cestou  jsme se vůbec neztratily  a všecko jsme našly naprosto  fenomenálně, prostě světačky) k mému překvapení  tam místo  hordy vyštájlizovaných hysterických fangirls čekalo  poměrně ležérní publikum v normálních  hadrech, které  vypadalo jakože  je jim poměrně jedno, jestli  na podium vyleze Amanda, Nohavica nebo  Tublatanka.  Já  a Taraen  jsme se proboxovaly do druhé řady, stály  jsme přímo uprostřed u keyboardu  a byly jsme velice iksajtid.  "My tu fakt jsme!! Amandáááá!"   Dokonce jsme byly foceny.. "Můžu si vás vyfotit jako  nejvíc  hárdkór  fanynky..?"   "My tak chodíme normálně..."  xD
Koncert začal krátce po sedmé, kdy na podium vylezla křehce vypadající  blonďatá žena zvaná Gaba Kulka, kterou Amanda vyhrabala kdesi  v Polsku a potáhala ji  s sebou  po svém evropském turné.  Její jméno  nebylo  ani  napsáno na lístku  a nic jsem od ní  předtím neslyšela, takže jsem ji brala jako  nudnou  předskokanku, kterou nějak  přežijeme, než přijde THE SEX alias AFP. Byla jsem ale velmi příjemně překvapená, Gaba byla doopravdy  skvělá  a mrzelo mě, že zahrála jen asi tři  nebo čtyři  písničky a šlus.  Doma jsem si  ji  hned našla na Tytrubce a  zde se s vámi podělím o jednu  velmi zajímavou písničku  z jejího  alba Hat, Rabbit.
Po Gabě  vylezl  na podium Jason Webley,  Amandin sparing  parťák  a  já tak trochu  doufala, že taky zahraje tak tři čtyři  písničky a ádijé, dovalí  se konečně Amanda.  Ale ne.  Džejsn  hrál  hodně. Dlouho. Hodně dlouho.  Byl  docela zábavný,  bezesporu  šoumen a  publikum uměl  dost  rozfajrovat,  ale jeho písničky mi přišly  na jedno  brdo.  A upřímně řečeno,  koho zajímal Jason, když za rožkem čekala Amanda? Jako  petting dobrý, ale BRING ME THE SEX! 
Kolem půl deváté  jsme se konečně  dočkaly a mohly jsme začít fanaticky  pištět, neb na podium se přihnala  smršť,  dokonalá  bohyně s  neoholeným podpažím  a vyholeným obočím, punk cabaret  rockstar, alfa samice  AMANDA PALMER! WOO HOO! Žena  v korzetu  a černé podprsence  s báječně obskurním make-upem,  který  jsme díky  naší velmi  výhodné  strategické  pozici mohly zkoumat  docela v detailu. 
Pár postřehů z koncertu
- snad jediným negativem celé  této  báječné  akce bylo, že  Amanda  nezahrála ani jednu z mých třech  fave písniček  (Runs in the Family, Oasis, Girl Anachronissm), což mě doteď trochu  mrzí. 
- Amanda celou  dobu  pila červené  víno,  čímž mi dělala  obrovské  chutě a hned po  koncertě jsem si  ho  dala v nonstopu  na Florenci 
- Amanda  na začátku  koncertu  prohlásila, že vlastně neví, co  bude hrát,  ať jí dáme tip, načež  všichni  začali  zběsile  řvát názvy svých  oblíbených  songů  (Lucy + Taraen: "RANSINDEFÉÉMILÝÝ!!" XD) Nakonec z toho  byl  mix písniček  z Who Killed Amanda Palmer, toho nejnovějšího  alba, pár od Dresden Dolls  a pár  s Jasonem z Evelyn Evelyn
- trošku  failem  bylo to, že  u stánku, kde se  prodávaly looty z koncertu  (cédéčka, trička, šátky, plakáty)  neměli cédéčko Who Killed  Amanda  Palmer  (  zato  tam bylo  asi patnáct  cédéček Jasona Webbleyho XD) , takže nám Amanda  doporučila, abychom si ho pěkně stáhli z internetu  a  koupili si  třeba tričko :)
- Amanda je naživo taková  křehká, subtilní  žena... 
- atmosféra  byla úžasná,  lidi  na podiu  pařili,  lidi  pod podiem pařili,  šíleně jsem si to užívala...akorát  se mi  to zdálo šíleně krátké, v deset už bylo  po všem
- na koncertě  se slavili  narozeniny jejich  stage managera  Erica,  který dostal od Neila Gaimena  dva dortíky, které  dal lidem v předních  řadách a jeden jsme dostaly MY!  Taraen po něm  akčně chňapla a pak jsme ho  svorně spapkaly  (teďka nemusím zase tak rok  dva sladký...xD)

Když koncert  skončil,  Eric  oznámil, že  Amanda a spol. budou podepisovat věci  u stánky  s merčendajzingem. Díky našim mimořádným cpacím schopnostem (už jsem říkala, že umím báječně  předbíhat?)  jsme byly jedny z  prvních, kterým Amanda  dala podpis (Taraen si nechala podepsat  dva plakáty, já lístek- btw, při podepisování stál Jason  vedle s  nachystanou fixovkou  a vypadal  jakože  by si taky  zaautogramoval,  aby tebe nechcu, chlapče!)  a  pakovaly jsme se pryč, abychom  nepřekážely a  sdělily si svoje vzrušené  dojmy.  Já si  pak uvědomila, že vlastně jediné, co  mi chybí  ke štěstí,  je podpis na prsa (měla jsem opět velmi šmexy kozyvenlolitu) .  Taraen : " Tak tam ještě běž!"  Načež  jsem se prorvala zpátky  a řekla Amandě : "  Can you  sign my boobs, please..?"  Nahnula jsem se Amanda  jako  správný  profík nedělala  cavyky a vykouzlila mi  v dekoltu krásný autogram  (Jason opět chystal  fixovku, ale  nic nebude, chlapče), já jí pak  řekla I love you, pak  jsem to řekla i Neilu  Gaimanovi  a pak už jsme  jen  zdhaly  s Tar pryč noční  Prahou  na autobus a celou cestu  mlely jen o úžasné, krásné  a fenomenální  Amandě.  Amando, zase doval, jasné?  A pokud možno  dřív než  za tři roky!!

Lolita schůze aneb Meet Me in Hotel Continetal

6. května 2010 v 15:47 Srazy
af
Koťata, předtím než  vám  napíšu report z  E-M-E-J-Z-I-N-G koncertu  Amandy Fucking Palmer, z něhož jsme se s Taraen vrátily  dnes ve tři ráno (mimchodem  WOO  HOO  AMANDA!!!),  tak jen krátký  reminder...  Pokud budete  na Animefestu, nezapomeňte přijít na Lolita linii, která bude probíhat  v sobotu odpoledne (mrk mrk na program) v  hotelu  Continental.  A hlavně si nenechejte ujít   - chvilka egoismu-  diskuzi, kterou  budu  moderovat.   Ta se uskuteční  od 14.00  do 15.00 v salonku  hotelu  Continental, bude to  zábavné  a zase o trochu  jinší než loni, kdo se na to vykašle a půjde místo  toho na něco jiného, bude zkopán do rytmu Still Doll. 
Takže jako  bacha, jo?   ° výhružný výraz° xD
Teď vážně, moc se na vás všecky těším, tak určo  přijďte, bude to fajn :)

The Doll and the Pianist

4. května 2010 v 11:48 Daily Lucy
Ženy, total  retro,  fotka, kterou jsem dneska náhodou  objevila v komplu a úplně sem zapomněla,  že ji mám :)  Podle délky  vlasů  odhaduju, že byla focena někdy v prosinci  2008, těsně poté, co mi došla tato  notičková  sukýnka, moje  první  objednávka z Bodylájnu.  Pamatuju  si, jak jsem tehdy ukecala bratra, aby mě vyfotil  na chodbě s panenkou Julinkou. Tehdy jsem ještě moc věcí neměla, je to celé  takové improvizované...
s panenkou
Taková  slušná, hodná  holčička, sakra, kde jsou ty časy :) Uvědomila jsem si, že jsem v této notičkové  sukni ještě nikde nic nepostovala, to bych měla napravit, když už mám  k tomu mám notičkovou  mikinu, dvě tašky a  kšandy...
Outfit rundown:
Podkolenky:  Porcelain Doll
Boty:  Offbrend, jakési  pochybné, na fotce nejsou  moc vidět, jsou  spíš došeda, takže se moc nehodily
Sukně: Bodyline
Halenka: Netuším
Panenka:  Aukro 
Klobouček ve vlasech:  Zcizen jiné panence :))

Btw, viděly jste film  Pianistka od Hanekeho?  Lajkujete?
(neplést  s Pianistou od Polanského ani  s filmem Piano od Campionové )
Okay, konec filmových referencí... :)

We Heart Gay Love aneb Venku zima, udělejme si teplé jaro

3. května 2010 v 13:18 Das bin ich
Mám novou  závislost  a může za to Nivelleen, která mě seznámila s ženiální stránkou  WeHeartIt, která  je bezednou  studnicí  fenomenálních obrázků. Nasosala jsem si do počítače  několik krásných  gay love/gay pride related  pikčrů, tak se o ně s vámi podělím. Nebojte, žádné  yaoi  se konat  nebude, většina z nich  je spíš  aktivisticky  zaměřených...aneb warming up before  queer parade, yay! 
Btw, ženy, uděláme si na tu  QP nějaké  krásné  lolita gay pride  trasparenty, jó?:)  

gay5
Toto jsou  asi  nejkrásnější gay hošové  ever, tedy kromě Dustina Lance Blacka, který vyhrává vždy  a všude...
pojďte se ohřát pod perex

Fuck Fish

1. května 2010 v 20:57 Das bin ich
fuckfish
ftipálistický obrázek, co nijak nesouvisí  s článkem, jen se mi páčil :)
Napíšu vám pěkný sobotní článeček o tom, co se děje chez moi, chcete? Já vím, že jo!  
Viděla jsem film  500 dní  se Summer a kupodivu se mi to líbilo.  V úvodních  titulkách použili  krásnou  píseň  "Us" od Reginy  Spector,  ženy, kterou  velice lajkuju, sice to není  taková obsešn jako  u Amandy Palmer,  ale je to krásné....  zčekujte to a napište, jestli se vám líbí
Toužím odjet  do Prahy nebo jiného velkého města, kde mě nikdo nezná,  a jedno  léto  si tam vydělávat  jako  pouliční  komediant. Nežít na ulici,  ale žít z toho, kdo  vám co hodí  do plechovky. Třeba  recitovat  poezii, něco vyprávět, předčítat  z knížek, které mám ráda a o kterých si myslím, že by je měli jiní lidé znát.  Ne drnkat  na kytaru nějaké  stupidity. Dělat a říkat  něco, co drtivá většina kolemjdoucích bude naprosto  ignorovat, ale pro tu hrstku, co se u vás zastaví, to bude možná inspirující a důležité.
Výsledky ankety mluví jasně, většina z vás, co sem chodíte, si  přeje zde vidět  hlavně fotky v Daily Lucy. To sem fakt lozíte kvůli obrázkům?  O.o  Ráda bych vám to splnila, ale bohužel vlastní foťák nemám a dokumentaci svých interesantních kreací mám možnost získat, pouze když  zrovna potkám Niv nebo  Jenny či jinou fotoaparátisticky  povolnou  ženu, která  s sebou  neustále  tahá  přístroj  a je ochotná  mě cvaknout.  Takže bohužel  nemůžu slíbit, jak moc se bude tato  rubrika aktualizovat. Jenny, Niv, nechcete se u mě každé  ráno  stavit a vyfotit mě? :)
Víkend je zvláštní  doba, vždycky si naplánuju, že všechny  povinnosti  zmáknu přes týden, abych měla fráj o víkendu, ale skoro nikdy to nevyjde. Macht nichts.  Only Robinson Crusoe had everything  done by Friday  xD
Začal  nám nový  měsíc, v dubnu jsem postovala jako fretka a napsala 26 článků.  Rispekt, yay for  já.  V květnu  to  určo  netrumfnu, čeká  mě milion iksajting věcí (koncert Amandy Palmer, Animefest, zkoušky k filmu  atd.)  i míň iksajting věcí (škola, práce, škola, práce)!
Jediný, kdo mi rozumí, je Charlie Kaufman.  Je to génius. Opening monolog z  Adaptace link hýr mě vždycky  ukonejší  takovým zvláštním způsobem.  Celý ten film  je ženiální.
Tento týden se mi  zdálo o Adrie a o Elizabethě. Byly to tedy dva sny, ten s Adruškou  byl docela..podivný, ten s Elizabethou  byl  míň obskurní, spočíval v tom, že si  v mé tašce zapomněla mobil  a já ji sháněla a nemohla ji najít, abych jí ho vrátila. Zdá se vám někdy o jiných  lolitkách?
Seznam věcí, co potřebuju do filmu, je dlouhý jako wishlist nějaké rozvojové země. Netuším, kde všecky ty věci seženu.
Věčně mě překvapují/vytáčejí/děsí/šokují  skupiny na FB, do kterých  se přidávají  moji přátelé.  Mám pak pocit, že ty lidi  vůbec neznám.
Občas  se ve mě protne pocit hluboké deprese s pocitem absolutního štěstí.  Je to maras, děti.
PS: Název článku  pochází  z monologu  Johna Laroche z  Adaptace.