Jak se dovolat do vlastní hlasové schránky

11. března 2010 v 19:30 |  And now for something completely different....
Vzkaz sv. Martinovi: Trapas, vole.
Blog.cz mě vytáčí tím, jak mi dole jako příbuzný článek už od října vnucuju "Chodím s Lucy." WTF? Vždycky mě to poměrně vyschízuje, neboť žádná nova.cézet nemá co se mnou chodit. Já chodím s Čété Dva, občas s Čété Jedna a až začnu chodit s Novou, bude to prostituce nejhrubšího zrna, ale naprosto určitě k tomu dojde.
Zjistila jsem, že si George Villierse zamlada (= za života) představuju jako Tildu Swinton ve filmu Orlando. Orlando je "nezfilmovatelný" román od V.Woolfové, které zfilmovala Sally Potterová. Lyrický, intimní, těžce uchopitelný film. Mladému šlechtici Orlandovi nakáže královna Alžběta I., aby zůstal navždy mladý a jemu se to podaří - prochází napříč staletími, mění dokonce i pohlaví. Tilda Swinton je pro tuto roli samozřejmě ideální, neboť není androgynnější herečky s nadpozemštějším výrazem.
She's lived for 400 years and hardly aged a day; but, because this is England, everyone pretends not to notice.
Formspring mi dělá radost. Skvělý vynález. To jen tak OT.
Sledovala jsem přímý přenos Oscarů, es južuel, už je to tradice, ale bohužel je to čím dál tím nudnější. Přemýšlím, oč by to bylo zábavnější, kdyby se v projevech zakázalo slovo "thank." A zakázat jim mluvit, jako by umřel klokánek Skippy a Lassie přejelo auto.
Pořád se mě někdo ptá, co říkám na Alenku, já to ještě furt neviděla.
Propadám se do fashion nihilismu, což je termínus technikus, který jsem vymyslela pro stav, kdy už vás ani nebaví koukat na krásné hadry, protože je jich zkrátka moc. Najedu na Bodyline, QutieLand, F+F atd. a jukne tam na mě tolik hader, které bych teoreticky chtěla, až mě to znechutí a nemám chuť se v tom dál probírat. Přehršel hojnosti, dostatek a téměř neomezené možnosti výběru v materiálních věcech mi vždycky přišly velmi děsivé a zneklidňující. Jsem člověk, který radši nakupuje v miniaturním obchůdku se socialistickým sortimentem o dvou jogurtech (jeden bílý, druhý s příchutí), než v obřím gigamarketu, kde je jen bílých jogurtů sto padesát.
Dobrá zpráva je, že se mi podařilo solidně zpankizovat a zamandapalmerizovat tričko.
Dnes jsem jela šalinou a stála jsem nad paní, která telefonovala asi s manželem a cosi s ním hystericky řešila. Přijde mi velmi zábavné, že lidé, co volají na veřejnosti, podléhají dojmu, že mobil u ucha jim propůjčuje soukromí, že jim zajišťuje kousek soukromého prostoru na poli veřejném. Jako by si se zazvoněním mobilu vlezli do imaginární telefonní budky a odstříhli se od okolního světa.
"Hele nevím, co ti ta doktorka navykládala, ale ode mě to teda nemáš!"
Jak mám dělat, že mě to nezajímá, když mě to zajímá? Jsem sběratelka příběhů a když mě bude vaše Vodafoun monodrama bavit, pojedu s vámi tou šalinou o zastávku dál.
Connecting people.
Někdy, když jedu šalinou nebo na někoho čekám v restauraci, vytáhnu mobil a dělám, že telefonuju a hraju naprostou pipinu, chichotám se, předstírám, že někoho pomlouvám, mluvím s naprosto jinou intonací, dělám grimasy, které mojí osobě nepatří, používám výrazy, které jsou mi cizí. Mluvím o lidech, které ve svém životě nemám, řeším vztahy, které neexistují. Sleduju výrazy lidí okolo, jejich lhostejné tváře, které mi okázale dávají najevo, že je můj příběh nezajímá a když se setkáme očima, rychle uhnou a dělají, že jsem jim ukradená. Říkám do telefonu otázky a předstírám, že slyším odpovědi.
Nemusím je zdlouhavě vymýšlet, vyskočí mi do mozku spontánně.
Telefonuji se svým nevědomím.
Nepotřebuji s nikým mluvit, abych si popovídala.
Je to zvláštní, kdybych seděla v šalině a sama pro sebe vyprávěla nějaký příběh, jsem za blázna. Jakmile si k uchu přilípnu mobil, je to úplně normální a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Asi bych o sobě měla přestat říkat, že jsem introvert.
Vzpomínám si na hru Bylo to na váš účet z roku 1964 od Ludvíka Aškenazyho, kde se stárnoucí úředník Pokštefl v kocovině dovolá svému o patnáct let mladšímu já a společně vzpomínají na na mladé časy, na klukoviny, na ztracené ideály.
Každý telefonní rozhovor je vlastně malou rozhlasovou hrou.
Telefonát se sebou samým není monolog.
Chtěla bych zavolat svému o deset let mladšímu já a říct mu, že aby se ničeho nebálo.
Chtěla bych zavolat svému o deset let staršímu já, aby mi řeklo, ať se ničeho nebojím.
Zvoní mi telefon.
Jdu to vzít.



 


Komentáře

1 Rusalka Rusalka | Web | 11. března 2010 v 20:50 | Reagovat

Nejsem si jistá, ale myslím, že ty "příbuzné" články jdou nějak v nastavení zrušit. Ale nejsem si 100 % jistá....

Teda, koukám, že ten film Orlando vypadá zajímavě.
Formspring zatím jen tiše sleduju a přemýšlím, že si to taky založím :-) Je to bezva "vejmysl" xD

2 Nivelleen Nivelleen | Web | 11. března 2010 v 20:58 | Reagovat

Hadry jsem teď taky trochu posunula stranou, protože mám plnou hlavu různých divných snů a představ a nemám sílu se soustředit na módu. To znamená, že momentálně jsem jenom normální fešn maniak, nikoliv posedlý šílený a zvrhlý fešn maniak XD
Mobil je úžasná omluva pro všechno. Řešením spousty rozpačitých situací je začít předstírat, že něco děsně potřebuješ napsat a tak dále. Známe.
Svému minulému já bych zavolat asi chtěla, svého budoucího bych se bála. Fakt, že by se mi mohla potvrdit moje domněnka, že skončím jako polo alkoholická stará panna, mě totiž dost děsí...

3 Nivelleen Nivelleen | Web | 11. března 2010 v 21:04 | Reagovat

btw: posílám až nechutně emocionálně silný hug za to, jak mě vychvaluješ na formpring ^^ <3

4 Arsena Arsena | Web | 11. března 2010 v 23:52 | Reagovat

Ach, božská Tilda! Mě naprosto okouzlila v Constantinovi...

S mobilem tohle občas páchám taky a moc ráda poslouchám cizí hovory. Obvykle mám při tom sluchátka na uších, ale vypnu mptrosku, takže mě nikdo nepodezírá z poslouchání a vesele žvaní dál XD

5 KK KK | Web | 12. března 2010 v 11:46 | Reagovat

Ach, Lucy, ty si telefonuješ sama se sebou?! To je dokonalé, kdybych byla pisatelka, hned bych tuto vlastnost přisoudila nějaké postavě!
Já sama bych se styděla, neřekla bych do telefonu, který nemá na druhém konci drátu nikoho, ani slovo. Odjakživa trpím paranoiou, že do mě lidi vidí a tudíž by jasně věděli, že ve skutečnosti nikomu nevolám. Zato ostatní poslouchám hodně ráda :) Jednou jsem vystoupila z šaliny o dvě zastávky dříve, protože se mi strašně líbila jedna slečna a já chtěla vystoupit s ní a ještě chvíli ji stalkovat, než zajde za roh :))
Tilda je hrozně zajímavá. A tvému Georgovi se fakt docela podobá.

6 Katuka Katuka | E-mail | 12. března 2010 v 13:41 | Reagovat

och Lucy tyhle tvé články mám nejradši, dokonce jsem i zapomněla, že se mi chce strašně na záchod a Adria má zpoždění...Tilda je super, v Constantinovi jsem si půl filmu myslela že je to fakt bezpohlavní anděl..."ale protože to byla Anglie, tak všichni předstírali, že si ničeho nevšimli"
Já to nesnáším, takový to hlasitý řešení čehokoliv přes telefon, když nemůžu nikam utýct...úplně nejhorší je to debilní chichotání a řešení kdo kdy a kde byl na dovolené...v tenhle moment zesiluji sluchátka...ale je fakt, že povídat si sám pro sebe je divný(a kdo to někdy nedělal?), s mobilem u ucha je to normální...divný, ovládaj nás malý krabičky...BTW: Niv, Fay budete chtít pujčit ty korzety na ty narozky???Jestli jo, ozvěte se mi na mobil,stačí prozvonit...

7 Lucy Lucy | 12. března 2010 v 13:59 | Reagovat

[6]: No néé, vytáhněte fábory, Katuka komentuje :)

8 Meluzína Meluzína | Web | 13. března 2010 v 16:16 | Reagovat

Tento článek opravdu musím pochválit. Úvaha o tom, že kdyby sis povídala sama pro sebe, jsi za blázna, ale jakmile si k uchu přilepíš mobil, najednou je to normální, je dokonalá.Myslím, že to fingované telefonování vyzkouším taky. Schválně, jestli mě budou okolní lidé odposlouchávat tak, jako to já (přiznávám) občas dělám také..:-)

9 JAm JAm | 13. března 2010 v 21:09 | Reagovat

Lucy...klid...taky sem Alenku ještě neviděla..
taky mě neskonale baví předstírat telefonáty..nebo vůbec chodit otvírat pusu do textu písničky která mi hraje do sluchátek...lidi taaaaak blbě koukaj:D
taky strašně ráda poslouchám cizí rozhovory...nepřijedeš někdy a budem jezdit po praze šalinou a poslouchat lidi spolu?:D
sama se sebou mluvim..když jsem naštvaná koukám do zrcadla pláču a nadávám, vykládám, poučuju, vypravuju....všechno sama sobě...je to jakýsi druh terapie a má mám takovou masochistickou zálibu...strašně ráda pozoruju jak se mi rozpíjí makeup a jak mi rudnou oči a jak čím dál tím víc připomínám smutného klauna...je ta takový očisťující a zároveň vtipný....
Asi sem blázen....

10 Arsena Arsena | Web | 13. března 2010 v 22:56 | Reagovat

[9]: JAm, drahá, v Praze šaliny nejezdí ;D

11 Quiquilla Quiquilla | 14. března 2010 v 13:37 | Reagovat

No, já mluvím sama se sebou, ať mám telefon, nebo ne xD Ovšem u té druhé možnosti se snažím hlídat, aby okolo mě nebyli lidi xD
Sama se sebou telefonuju většinou jenom, když se potřebuju z něčeho vykroutit xD
Jednou jsem jela v Praze šalinou (teda vlastně pardon, tramvají xD) a přišel za mnou chlápek, že chce vidět jízdenku, no a já měla zrovna propadlou šalinkartu. Tak jsem mu řekla moment, začala se hrabat v tašce, vytáhla mobil, dala si ho k uchu a začala nadávat nějakýmu imaginárnímu "debilovi". Vlastně už ani nevím, co jsem tam navykládala, ale dostala jsem se k tomu, že se za ním budu muset vrátit, tak jsem bez problémů vystoupila a revizor za mnou k mýmu překvapení ani nezavolal xD

12 Bellatrix Bellatrix | 16. března 2010 v 18:25 | Reagovat

Sice si sama se sebou netelefonuju, ale povídám si pro sebe dost často XD A nebo si sem tam v duchu popovídají i mé dvě já, z čehož může vzniknout i slušná hádka XD
Svému mladšímu já bych také s chutí zavolala, aby nenasekalo tolik chybých rozhodnutí které se ze začátku jevily jako správné -.-
Moje starší já by mi mohlo zavolat a říct mi, jestli má cenu na tomto světě dál strašit nebo to už konečně zabalit XD
A když už mě nebaví povídat si sama se sebou, vždycky můžu přizvat moje drahé imaginární kamarády ... popravdě, jejich odpovědi se mi v mysli objevují natolik rychle, že být ještě o trochu šílenější tak budu věřit, že jsou skuteční XD

13 JAm JAm | 16. března 2010 v 21:21 | Reagovat

[10]:jezdí ale řiká se jim socka:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama