Březen 2010

Svět, ve kterém existují dvojbarevné punčochy, nemůže být úplně špatný

31. března 2010 v 21:07 Mol šatní
Nazdar ženy,
dnes mě čeká  perný pracovní večer (i noc), tak se alespoň potěším tím, že vám tu napíšu nějaký bezvýznamný fešnmaniakální  článek o tom, co brzy bych si momentálně ráda připojila na svůj aktuální wishlist. 
There is a special place in hell for fashion bloggers... že, Nivelleen? :)
Před nedávnem chtěly Veni a Taraen zneužít mého PayPalu k objednávce z ebayového  obchodu  s pančuchami, tak jsem se k nim přidala a  rovnou  si  taky dvoje nohavice koupila.  Hoďte na ně voko...
pančuchy2
více pod perexem 

Burton, Disney, Alenka: Kamenovat, ale koho?

29. března 2010 v 17:09 Das bin ich
V sobotu před dekadentní kabaret párty podnikly brněnské  lolitky  nálet na multiplex, kde jsme zaplatily  těžké  prachy za to, abychom se mohly  kolektivně zhnusit na Alenkou v Říši komerce a bezpředmětných vizuálních efektů. 
alenka palec dolu
Zleva:  Nivelleen, Marky, Jenny, Lucy, Taraen, Katuka, Verunka
Btw, všímáte si, že všechny lolitky na tomto obrázku jsou obrýlené? Yay!!
více fotek a mých frustrovaných keců pod perexem

Because I am awesome!

25. března 2010 v 17:19 Diskašn
AWESOMNES
ZDAR ŽENY!
Mám senza nápad. Bude se vám líbit!
Pojďme se chválit!
Původně jsem touto otázkou chtěla obeslat nějaké své formspring priateĺky, ale pak mě napadlo, že mě to vlastně zajímá u všech, i u těch, co nemaj formspring (eh, je ještě nějaká lolitka, co nemá formspring...?xD) a proto to volím jako téma k diskuzi.
Napište mi, co se vám na sobě líbí!
A žádné ale nechcu slyšet.Pěkně mi povězte, co je na vás krásné. Ať už jde o povahu nebo vzhled. Kolik toho napíšete, je jen na vás. Pojďme se prostě chválit, ženy! Valošek je málo, musíme si podrbat ego samy xD
Tož!
Líbí se mi moje červené vlasy.
Líbí se mi moje velké plné rty.
Líbí se moje jizvy, kterých mám na těle požehnaně.
Líbí se mi, že jsem malá =předběhnu vás ve frontě, ani nebudete vědět jak, při dlouhé cestě busem se pohodlně stulím na sedadle do klubíčka a jsem kjůt. (dokud neotevřu hubu, většinou =)
Líbí se mi, že jsem schopná se ze všeho vykecat a vůbec mám dobrou vyřídilku.
Líbí se mi, že v mojí hlavě je obrovský provoz a nikdy se s ní nenudím.
Líbí se mi, že dokážu velmi intenzivně prožívat situace všedního dne.
Líbí se mi, že jsem velmi vášnivá (nemyslím sekšuálně) a za to, čemu věřím, dokážu cedit krev.

Co vy? Těším se na vaše komenty a doufám, že se na to nevykašlete, protože pozor!  Opět hrozí  úmrtí nevinných!

lame petti

ZA KAŽDÉHO NEKOMENTUJÍCÍ  STALKERA 

CHCÍPNE JEDNA SPODNIČKA!

A to su  zvědavá, kdo si tohle vezme na svědomí! 
(jo a ještě se mi líbí, že su  děsně vtipná! xD)

Alice in Brno

24. března 2010 v 11:18 Srazy
Ženy, jedna organizační...
V sobotu před Kabaret brzdej party Seny a Taraen jsme se rozhodly udělat hromadný lolitkovský nájezd na Alenku v Říši divů ve Špalíčku. Kdo chce jít s náma, ať je v 14:45 u KFC u nádraží, s sebou si vemte peníze a kartičky na slevu, vyrazíme koupit lístky s předstihem, pak si půjdem ještě na chvíli někam sednout a pak se půjdem kulturně obohatit =) Já tam přihopkám ve své Alenkovské sukni z ITS, ale dresscode není žádný, přijďte, v čem chcete, stejně budem akorát sedět v kině. Hlásit se nějak nemusíte, ale když hodíte koment, že přijdete, budem radši =)

Amanda Fucking T-Shirt

24. března 2010 v 10:58 Mol šatní
AFP4
Zdar ženy!
Přicházím s naprosto lejm fotkami mého vlastnoručně zpankizovaného Amanda Palmer trička.
Vysvětlivky:
AFP v srdíčku: Amanda Fucking Palmer
Ty dvě vlnovky: Amandino typické namalované obočí
Yes Virginia: název alba The Dresden Dolls
Girl Anachronissm: moje nejoblíbenější písnička od DD
Attention just encourages her: kousek textu z Girl Anachronissm
I´ve had better days, but I don´t care: kousek textu z písničky Oasis
I google you : super cool Amandina písnička, kterou napsal Neil Gaiman
I am the Kill: kousek textu z písničky The Kill
zase po dlouhé době pikč hevy, klikejte na perex

Tell me your name and I will tell you mine

20. března 2010 v 11:18 Diskašn
Hello
Nazdar ženy!
Tak zase diskuze trochu ne? Tentokrát o našich vašich ctených jménech. Víte, mě se odmalička líbila neobvyklá jména a zajímala jsem se, jak které jméno vzniklo, jakého je původu, jaký má význam.
Moje "přezdívka" Lucy vychází z mého jména, Lucie. Trochu lituju, že jsem si nevyšpekulovala nějakou víc cool přezdívku, pod kterou se budu loli komunitě angažovat. Lucy ("Lusy") mi říkají moji spolužáci ve škole a mě tato podoba mého jména moc líbí. Ještě víc se mi líbí moje jméno s francouzskou výslovností ("Lysi"), ale tak mi bohužel říkala jen moje nenáviděná francouzštinářka na gymnáziu. Když jsem si kdysi dávno nechávala šít od Taurwen, která tehdy s Ophelií začínala, první sukni, ptala se mě Tau, jestli může dát fotky na svůj blog a uvést k ní moje jméno či nick. Já jsem jí bez velkého přemýšlení napsala "napiš třeba -pro Lucy." A bylo to :)
Jméno Lucie se mi líbí, zní aristokraticky a mám ráda jména, které končí -ie. Viktorie, Natalie, Julie, Lucie... Samozřejmě se nesmí zkracovat na Lucka. °zvrací° Když jsem byla malá, svoje jméno jsem dost proklínala, protože v mé třídě o dvaceti žáčcích nás bylo pět Lucinek (maminky v naší vesnici byly prostě trapně neoriginální a opisovaly jedna od druhé :) a mně to přišlo moc všední a obyčejné. Chtěla jsem jméno, které nikdo nemá a dokonce jsem si ve volných chvílích vymýšlela imaginární, neexistující jména. Škoda že si žádné nepamatuju. Ale záliba v neobvyklých jménech mi zůstala. Když někam cestuji a potkávám cizince, ráda se jich ptám, jak jejich jména vznikla a co znamenají....
Z dívčích jmen se mi líbí jména Nina, Lola, Greta, Patricie, Jovanka a Dora či Dorota, ale ráda se dozvídám o nových jménech
Takže kdo na sebe tu práskne svoje "občanské" jméno? To jsem teda zvědavá :)
Máte rády svoje jméno? Jaké jméno byste si pro sebe vybraly samy?
Zažily jste se svým jménem něco zajímavého?
Byly chvíle, kdy jste se chtěly jmenovat jinak?
Daly byste si druhé, prostřední jméno? Proč? Proč ne?

Těším se na vaše komenty. Dneska vám nebudu vyhrožovat smrtí poníků, neboť jsem zjistila, že úmrtí nevinného poníka je po některé z vás dostatečnou motivací, proč nekomentovat a ještě z toho mít zvrhlou radost, že Katu....? xD

Nechutně patetický post pro Adriu

19. března 2010 v 14:08 Das bin ich
gothic party
Dneska máme s Adriou výročí seznámení. Známe se už rok. Jenom rok. Přijde mi neuvěřitelné, že je to jen tak krátko, mám pocit, že do mého života patří mnohem déle. Máme samozřejmě velké plány na oslavu, hodláme přesně rekonstruovat den našeho seznámení, ale bohužel to musíme trochu odložit, protože Katuka, která se k nám při našem férst dejt připojila, dneska pracuje. (Baj d vej, zdravíme do Levných Knih, Katu! Vypni ten internet a běž dělat, že děláš! xD) Během našeho prvního randíčka s Adruškou a Katukou se z nás totiž staly best friends forever end ever, že ženy? °hugs Adria und Katuka°
Tak trochu jsme to už oslavily dnes těsně po půlnoci, když jsme vykrůcaly na Známku panku, ale ta pravá celebrace teprve přijde. Prozatím, beruško, tady je můj oslavný post pro tebe!

Proč miluji Adriu a to jako že hodně
- absolutně mě dostává tím, když se jen tak mezi řečí zmíní, že žila v Egyptě/hrála v kapele/umí jezdit na koni atd. atd....Adrio, sakra, jaks mohla všechny ty cool věci stihnout?
- pomáhá mi s natáčením mého filmu, obětavě a naprosto nezištně, a vůbec, pomáhá mi úplně se vším, když pořádám večírek, bere jako samozřejmost, že mi pomůže, když něco potřebuju, přijede, poradí, půjčí.....Je to můj miláček.
- stala se mojí osobní kadeřnicí, které naprosto důvěřuju a zatím se mi to vyplácí
- je to jediná osoba, pro kterou jsem kdy napsala báseň, jinak poezii nepíšu
- je nehorázně praštěná, vleze absolutně všude, nebojí se ničeho. Shameless and fearless!
- ona na to nevypadá, ale teoreticky by mohla být i lifestyle lolitka. Pije čajík, umí krásně tančit, peče cukroví, kapkejky, muffiny, krásně šije...
- umíme spolu velmi sekšuálně tančit, ou jé
- před její maturitou jsem byla nervóznější než před tou svojí
- občas si lidi myslí, že spolu chodíme, což mi velmi lichotí - jakože na mě určo musí něco být, kyž jsem sbalila takovou pěknou holku
Adruška1
No řekněte, není kjút?
Fotil Patrik
- dala mi tašku s portrétem George Villierse!!
-je jedna z mála lidí, s nimiž si nepřipadám trapně, když jen mlčíme a čumíme na sebe
- vždycky mě ukecá naprosto ke všemu, manipulátorka jedna!
- beru ji a Katuku jako skoro svoje sestry (pozor, začíná to být patetické, sakra fix)
- má skvělý styl a sluší jí naprosto všechno, co si obleče, ať už je to cosplay Vampire Knight, gothic, nejsweetovatější lolita anebo rifle a tričko s Hello Kitty :)
- byla ochotná jít se mnou do školy na diskuzi o filmu, který neviděla a přetrpět hodinu posloucháním příšerné angličtiny slovinského dramaturga
- je jediný člověk, který mě kdy vytáhl z postele ve čtyři hodiny ráno, odtáhl mě do nonstopu, pak do Mekáče, na výlet na Stránskou skálu, pak kofola v Dédéčku, pak hoďka spánku a hurá na Gothic Párty!Day to remember. Letos opakujem! (Všímáte si, že rády opakujeme události?:)
- má skvělé nápady na srazy a pořád vymýšlí, co bychom mohly dalšího se ženama podniknout
- umí dělat webovky a já pevně věřím, že mi jednou udělá nějaký krásný dyzajn k blogísku =)
- umí úžasně roztomile mňoukat a vrnět
- je ochotná se se mnou podívat na Médeu od Triera!
- má nasazovací upírské násady na špičáky!! Chápete to? Chápete, jak moc trhlá a úžasná je tato žena?
Adruška2
Fotil Draco, doufám že neva, že jsem si ji ukradla..
Krásné výročíčko, drahá!

Attention just encourages her

17. března 2010 v 21:44 Das bin ich
ohnivá hlavaMám novou hlavu. Je rudá jako oheň, červenější palici jsem zatím neměla.
Po třech letech jsem našla kosmetickou taštičku plnou mých náhradních brýlí, o kterých jsem si myslela, že je sežrala můj byt. Představuji si, že pod mým pokojem je tajná komůrka, kde jsou všechny věci, které nemůžu najít, žijí tam vlastním životem, paří s Elvisem Presleym, lady Dianou a jinýma, mrtvýma- nemrtvýma celebritama. Zpátky v mém bytě se objeví pouze tehdy, když provedu speciální rituál : danou věc hystericky hledám asi rok, pak zapomenu, že jsem něco takového vůbec vlastnila a přestanu to řešit a pak, když hystericky hledám něco úplně jiného, se ta věc zase objeví. Objeví se na nějakém mÍstě, kde jsem ji už x krát marně hledala, a tváří se jakože tam byla vždycky a já jsem jen blbá a slepá. Což jsem (hlavně bez těch brýlí, že), ale taky vím svoje, že ano.
V uších mám kinedryl. Vyhendmejdováno mojí Ženou Zmaru aneb Nivelleen. Zamilovala jsem se do esesorís z léčiva a vymýšlím čím dál tím obskurnější medikamenty, které bych si dala do uší/na krk/ na ruku. Ibalgin je pěkně barevný, ale málo bizardní.
Koupila jsem si voskovky na textil a zpankizovala jsem polovinu šatníku. Před chvílí jsem si čmárala černou fixkou na textil po punčošce a ono se mi to - of kórs- propilo na nohu a mám teď na noze napsáno Ich bin punk. Přijde mi to moc milé.
Když jsem Katuce vyprávěla historku, jak jsem spravovala lampičku mokrým prstem (a málem byla zabita elektrickým proudem, pochopitelně), smála se tak, že mi slíbila, že mi dá novou lampičku. Píšu to sem, neb co je psáno, to je dáno, aby se z toho čuba pak nechtěla vykroutit. Za odměnu, Katu, dostaneš zpankizované tričko.
Nechcete někdo, abych vám něco zlucypankizovala? Zadara!:)
Toto jsem stvořila o víkendu, je to značně nedokonalé, ale lajkuju.
tričko fb
Dneska dávali na ČT2 Povahu českou, jejíhož natáčení jsem se účastnila. Bylo to na téma"rebelové v české společnosti." Vystřihli mě, což je jen dobře. Povídala jsem o absenci jasného nepřítele naší generace a frustraci z toho plynoucí a hádala se s režisérem, že klade příliš vágní a abstraktní otázky, ergo jsem se pořád odkláněla od tématu. Naštěstí to tam teda nedali a diváci tak přišli o možnost vidět maličkatou lolitu s kravatou, jak zaníceně vykládá o rozdílu mezi rebelem a hrdinou.
Pořád jsem se ještě nerozhodla, jestli tu angínu mám nebo ne. Zítra jdu na ples, takže asi ne. Budu se muset psychicky připravit na to, že budu nucena přihlížet hře na židličky a tanci s balonky. Představa, že bych se něčeho takového účastnila, ve mě vzbuzuje touhu proskočit zavřeným oknem. Ovšem koukat na to zvládnu. Budu si představovat, že jsem ve filmu Hoří, má panenko, budu pít víno a sednu si zas na šatnový pult vedle cedule Nesedat, anžto jsem jakože rebel.
Z Bodylinu jsem si objednala růžovou fairy-kei spodničku s mašličkama. Ósam.
Když se mi něco hodně líbí, nutí mě to zvyšovat svoji rychlost.
Miluju tanec a nesnáším tanec. Nesnáším holky, co se v klubu nebo na nějaké akci vlní a nakrucují tak, aby byly ledabyle sexy a aby hlavně vypadaly cool a dělají, že jsou velice vzrušené, až jim má člověk chuť strčit padesátikorunu za výstřih. Vsadím se, že doma u mytí nádobí takhle netancují. Hudba, kterou mám fakt ráda, se mnou vždycky šíleně šije, nevydržím se u toho kontrolovat, škubu sebou, lítám, skáču, rozhazuju rukama, škubu si vlasy a je mi jedno, jestli jsem sexy nebo trapná. Když se člověk osvobodí od strachu, že bude trapný, získá tím takovou vnitřní svobodu, až je to neuvěřitelné.
Zjistila jsem, že nesnáším slovo chrupavka. Jaké slovo nesnášíte vy?

Proč nebýt lolitou a proč nebít lolitu

16. března 2010 v 10:55 Postřehy z loli světa

Nedávno jsem si pročítala stará tajemství na Zpovědnici a překvapilo mne, kolik jich si je podobných jako vejce vejci.
Bojím se nosit lolitu.
Jsem moc mladá/stará/tlustá/hubená/ošklivá na to, abych nosila lolitu.
Nemám peníze na to, abych si kupovala loli šaty.
Bojím se, že se mi budu lidi na ulici smát.
Bojím se, že se mi budu rodiče smát.
Bojím se, že se nebudu líbit klukům.
Bojím se, bojím se, bojím se.
Dřív jsem komentovala skoro každé tajemství a autorkám ustrašených tajemství jsem psala povzbudivé zprávy, stejně jak všecky ostatní komentující.
Neboj.
Lidi, co se ti smějí na ulici, ignoruj. Přátelům vše vysvětli, proč se ti to líbí a pokud tvému klukovi na tobě záleží, pak tě bude brát v jakémkoli oblečení, lolita nelolita. Neboj, nejsi moc tlustá/hubená/stará/mladá/ošklivá, stačí, když budeš vědět, jak si vybrat správný styl a hezky se upravit a bude ti to slušet. Nemusíš si hned kupovat šaty z Baby, stačí, když projdeš sekáče nebo se naučíš šít, hezké věci se dají získat i za málo peněz, na dražší kousky prostě šetři anebo jdi na brigádu. Držím ti palce!
Dneska už podobná tajemství nekomentuju, mám pocit, že svůj názor jsem na toto napsala na Zpovědnici už tolikrát, že nemá smysl to opakovat. A navíc v sobě cítím čím dál tím méně sympatií k dívkám, které napíšou tajemství, kde vypočítají minimálně deset důvodů, proč nemohou nosit lolitu a čekají, že jim komentující budou čím trpělivě vyvracet jedno po druhém.
Když si takové tajemství čtu, mám sto chutí říct: On tě někdo nutí být lolitou? Anebo je naším úkolem přesvědčit tě, že máš být lolitou?
Možná to vidím moc jednoduše, ale vždycky jsem měla za to, že dívka se dá na lolitu, protože chce. Protože tíhne k těm spodničkám, krajkám, volánkům, protože se jí líbí vypadat jinak, že většina slečen na ulici. Samozřejmě že těch důvodů "proti" je spousta, ale když lolitou být chceš, hledáš cesty, jak toho dosáhnout a ne proč to nejde.
Coming out of your bathroom and hitting the streets in lolita.
Když čtu tajemství, kde autorka vypočítává x důvodů, proč se bojí být lolitou, napadá mě jediné: Dej si rifle. Vážně. Dej si rifle a tričko a buď v klidu.
Lolita je extravagantní, výstřední móda a ne každý na to má koule. A pokud ti při představě, že se na tebe lidi budou na ulici podivně koukat, naskakuje husí kůže, není přece nutno si dělat násilí. Lolita je móda a móda je tvárná záležitost. Můžeš si z ní vzít tolik, kolik je ti příjemné, tak, aby to byla zábava, legrace, potěšení, nikoli zdroj traumat a sebepřemáhání. A loli šaty si schovej třeba na srazy, na cony. Anebo nos jen nějakou velmi nízkotučnou verzi lolity, třeba bez spodničky, čelenku místo headdressu, náramek místo wrist cuffs, balerínky místo RHSek. Smlouvej s lolitou, dokud nedosáhneš kompromisu, který ti bude příjemný.
Kdybych měla zvracet nervozitou z představy, že se na mě někdo nedejbože škaredě podívá, protože mám na sobě bonnet, tak bych se na to vykašlala.
Není nutné být lolitou každý den. Je nutné být každý den srovnaná s vlastním vzhledem.
Chápete, jak to myslím? Vím, že tímto článkem riskuji, že budu (zase) za totální bitch, ale myslím, že to přežiju. Pojďte mi napsat, co si o tom myslíte. A klidně mě vyfakujte.

Jak se dovolat do vlastní hlasové schránky

11. března 2010 v 19:30 And now for something completely different....
Vzkaz sv. Martinovi: Trapas, vole.
Blog.cz mě vytáčí tím, jak mi dole jako příbuzný článek už od října vnucuju "Chodím s Lucy." WTF? Vždycky mě to poměrně vyschízuje, neboť žádná nova.cézet nemá co se mnou chodit. Já chodím s Čété Dva, občas s Čété Jedna a až začnu chodit s Novou, bude to prostituce nejhrubšího zrna, ale naprosto určitě k tomu dojde.
Zjistila jsem, že si George Villierse zamlada (= za života) představuju jako Tildu Swinton ve filmu Orlando. Orlando je "nezfilmovatelný" román od V.Woolfové, které zfilmovala Sally Potterová. Lyrický, intimní, těžce uchopitelný film. Mladému šlechtici Orlandovi nakáže královna Alžběta I., aby zůstal navždy mladý a jemu se to podaří - prochází napříč staletími, mění dokonce i pohlaví. Tilda Swinton je pro tuto roli samozřejmě ideální, neboť není androgynnější herečky s nadpozemštějším výrazem.
She's lived for 400 years and hardly aged a day; but, because this is England, everyone pretends not to notice.
Formspring mi dělá radost. Skvělý vynález. To jen tak OT.
Sledovala jsem přímý přenos Oscarů, es južuel, už je to tradice, ale bohužel je to čím dál tím nudnější. Přemýšlím, oč by to bylo zábavnější, kdyby se v projevech zakázalo slovo "thank." A zakázat jim mluvit, jako by umřel klokánek Skippy a Lassie přejelo auto.
Pořád se mě někdo ptá, co říkám na Alenku, já to ještě furt neviděla.
Propadám se do fashion nihilismu, což je termínus technikus, který jsem vymyslela pro stav, kdy už vás ani nebaví koukat na krásné hadry, protože je jich zkrátka moc. Najedu na Bodyline, QutieLand, F+F atd. a jukne tam na mě tolik hader, které bych teoreticky chtěla, až mě to znechutí a nemám chuť se v tom dál probírat. Přehršel hojnosti, dostatek a téměř neomezené možnosti výběru v materiálních věcech mi vždycky přišly velmi děsivé a zneklidňující. Jsem člověk, který radši nakupuje v miniaturním obchůdku se socialistickým sortimentem o dvou jogurtech (jeden bílý, druhý s příchutí), než v obřím gigamarketu, kde je jen bílých jogurtů sto padesát.
Dobrá zpráva je, že se mi podařilo solidně zpankizovat a zamandapalmerizovat tričko.
Dnes jsem jela šalinou a stála jsem nad paní, která telefonovala asi s manželem a cosi s ním hystericky řešila. Přijde mi velmi zábavné, že lidé, co volají na veřejnosti, podléhají dojmu, že mobil u ucha jim propůjčuje soukromí, že jim zajišťuje kousek soukromého prostoru na poli veřejném. Jako by si se zazvoněním mobilu vlezli do imaginární telefonní budky a odstříhli se od okolního světa.
"Hele nevím, co ti ta doktorka navykládala, ale ode mě to teda nemáš!"
Jak mám dělat, že mě to nezajímá, když mě to zajímá? Jsem sběratelka příběhů a když mě bude vaše Vodafoun monodrama bavit, pojedu s vámi tou šalinou o zastávku dál.
Connecting people.
Někdy, když jedu šalinou nebo na někoho čekám v restauraci, vytáhnu mobil a dělám, že telefonuju a hraju naprostou pipinu, chichotám se, předstírám, že někoho pomlouvám, mluvím s naprosto jinou intonací, dělám grimasy, které mojí osobě nepatří, používám výrazy, které jsou mi cizí. Mluvím o lidech, které ve svém životě nemám, řeším vztahy, které neexistují. Sleduju výrazy lidí okolo, jejich lhostejné tváře, které mi okázale dávají najevo, že je můj příběh nezajímá a když se setkáme očima, rychle uhnou a dělají, že jsem jim ukradená. Říkám do telefonu otázky a předstírám, že slyším odpovědi.
Nemusím je zdlouhavě vymýšlet, vyskočí mi do mozku spontánně.
Telefonuji se svým nevědomím.
Nepotřebuji s nikým mluvit, abych si popovídala.
Je to zvláštní, kdybych seděla v šalině a sama pro sebe vyprávěla nějaký příběh, jsem za blázna. Jakmile si k uchu přilípnu mobil, je to úplně normální a nikdo se nad tím nepozastavuje.
Asi bych o sobě měla přestat říkat, že jsem introvert.
Vzpomínám si na hru Bylo to na váš účet z roku 1964 od Ludvíka Aškenazyho, kde se stárnoucí úředník Pokštefl v kocovině dovolá svému o patnáct let mladšímu já a společně vzpomínají na na mladé časy, na klukoviny, na ztracené ideály.
Každý telefonní rozhovor je vlastně malou rozhlasovou hrou.
Telefonát se sebou samým není monolog.
Chtěla bych zavolat svému o deset let mladšímu já a říct mu, že aby se ničeho nebálo.
Chtěla bych zavolat svému o deset let staršímu já, aby mi řeklo, ať se ničeho nebojím.
Zvoní mi telefon.
Jdu to vzít.




Lucy na Formspring

9. března 2010 v 10:38 Organizačně

Po vzoru Haru-chan jsem si zařídila Formspring, respektive, díky Haru-chan jsem zjistila, že něco takového existuje a docela se mi to líbí. Jestli to chápu správně, je to stránka, kde vám může kdokoli anonymně bez jakého přihlášení napsat nějakou otázku a vy se zase můžete kohokoli zeptat na to, co zajímá vás. Tak jsem se regla a zatím "vočuju" jen Haru-chan...
Tak kdybyste se mě chtěly na něco optat, česky nebo anglicky, to je fuk, tak směle do toho, bude zábava!

A pokud některá z vás má taky Formspring, tak se ozvěte, ať se můžem vzájemně stalkovat, že ano.
PS: Obrázek nad textem jsem čórla z Twitteru AFP a použila ho na svoje pozadí na Formspring =) Je úžasně absurdní!

Report ze steampunk srazu

7. března 2010 v 14:07 Srazy


TOŽ!
Slavný stýmphank sraz je za náma, tak jdu napsat své dojmy hned zatepla.
Teda, zatepla, sakra, byla zima jak na Sibiři, ale všechny ženy se projevily jako vysoce horkokrevné či spíše fešnmaniacné a raději mrzly a co víc, jakmile se začalo fotit, všechny jsme ze sebe ochotně setřásly naše chatrné kabátky a pózovaly a pózovaly a pózovaly...
Nejdříve se fotilo u opuštěného vagónu na nádru, který objevil Draco a já jen čekala, kdy přijde nějaký nádražní muž a vypoklonkuje vás, ale nádražáci byli asi slepí/benevolentní a nijak jim nevadilo, že jim lezeme na vagón, děláme bordel, Adruška mává pistolkama a Kumiko mává svojí mačetkou...Až když jsem si lehla na koleje, tak kdosi zavolal: Hééj, neválejte se po těch kolejích!!! xD
Poté následovalo focení na Petrově, kde jsme opět dělaly lehce bordel tím, že jsme se snažily odradit paní na rozhledně od toho, aby skočila, hm, ona asi skočit nechtěla, ale člověk nikdy neví a musíme se pomáhat, že. Na Petrově se k nám připojili opozdilci, Katuka a Rui-chan a šlo se do tepla a jest.
Při přesunu do středověké krčmy jsme nafotili fotografických příspěvků k nedávné kauze Každou zaplatíte, protože néni fér, že takové cool fotky mají jen Tau, Maxé a Ketmara, že ano. I v Brně zaplatíte každou a máme slevy!

Fayuška, Kumiko a já
Girls, girls,girls, 50procent OFF, YAY!
Kdyby někoho zajímalo, co mám na sobě...
Outfit rundown
Boty: pravěk
Podkolenky: Porcelain Doll
Sukně spodní: Hello Vampire
Sukně svrchní, rukavičky: Metamorphose
Bundička: zcizeno spolubydlící
Šátek: zcizen kámošovi
Headdress: LCHLS
Kabelka, kterou točím: starožitnosti v Kyjově
Pod tím, co není vidět, ale snad bude vidět na jiných fotkách...
Halenka: pravěk
Naušnice: Carmila
Korzet: Riwaa Nerona
a ano, není to steampunk, není to asi ani steampunk inspired, na naší brněnské steampunk ponorce zastávám pozici nástěnkářky a můžu si dovolit být kežuel, jasné?
Omlouvám se za svoji sebestřednost, že sem strkám jen svůj obleček, ale nějak se mi seká kompl, ergo pro více fotek a prohlídnutí fotek všech našich ósam oblečků jukněte do Dracovy galerie, link dole

V krčmě se jedlo, pilo, hodovalo, smálo, drbalo, kecalo o všem možném i nemožném (někteří si tam i zahráli Dračák, že Adri a Rui-chane), v tom samém se pokračovalo i po přesunu do Muzejky, toto restaurační zařízení se projevuje jako poměrně lolita friendly, neb jsou tam velké stoly a spousta prostoru pro naše frillzzz a spodničky a nikdo tam na nás nečumí.
Tam se k nám připojila i nestýmpankerka Nivelleen a začal přesun k Adrušce, neboť u našich srazů bývá zvykem, že jsou spojeny s oslavou narozek některé ze členek LOG a jaro je narozeninama nabité :) Tentokrát se slavily brzdej mojí drahé a krásné grlfrend Adrii! Tam se k nám ještě připojili Yuri, Gorthaur a Yuzu a začala epická party, ze které již nebudu podávat žádný report a ani fotoreport, protože what happens on tour, stays on the tour! Hell yeah! Ženy!

Moje postřehy
- byla jsem ráda, že jsem si konečně mohla s někým pořádně pokecat o Amandě Palmer, díky, Taraen a Nivelleen!
- vynalezly jsme emosteampunk alias steamo, jehož první vlaštovkou je Adrijka
- hymnou srazu bylo Petře Petříčku...chlapče rozmilý......
- Arashi pořád tvrďácky žvýkala párátko a vymyslela, že je to vlastně nejvíc stýmpank ajtem ever, protože obsahuje slovo PÁRA
- nové slečny, s nimiž jsem se seznámila, Arisu a Kawaii, byly zpočátku mlčenlivé, ale pak se docela rozjely a líbily se mi, tak doufám, že jsem je svojí živelnou ukecaností nevyděsila a že se s nimi zas brzy shledám na nějakém sraze
- Katuka v bonetu je tak cute, ňu ňu, zlato, jsi jak Džejn Ostenová
- Arashiin obleček byl opravdu velice kreativní, hlavně její brýle, které se mimo jiné skládaly z bývalé fólie na vysvědčení, doufám, že neva, že to prásknu:)
- hlášky, co padalyna srazu, byly úžasné, úplně mě bolela bránice...
"Fay! Spadlo ti lano!" xD
-zjistila jsem, že chci bydlet s Nivelleen, neboť bychom byly úžasná dvojka jako ty dvě ženy z Přízračného světa, akorát nevím, kdo by nám zabíjel můry, kterých se obě hystericky bojíme
- tichý pozorovatel Kuba mě vyšokoval, když si objednal v krčmě čaj a absint
- Arashi vynalezla hru, jak dojíst šťouchané brambory (nebo co to bylo?) "Za Katuku....za Arsenu... za Yuzu...." Za každou brněnskou lolitku jedna lžíce a hnedka je půlka talíře fuč :)
- Nejlíp oblečená žena srazu byla podle mého skromného subjektivního názoru byla Taraen, jejíž viktoriánský kompletek byl ósam
- kouřící skery mysticky vyzerající medovina ze středověké krčmy nikdy neomrzí a je hrozně dobrá, yummy yummy...
Za ochotné a ustavné focení moc děkuji Dracovi a Rui-chanovi. Všechny použité fotky vyfotil Draco a jeho galerie je zde . A velmi osobní zpráva, holky, mám vás všecky moc ráda, jsme stejně nejlepší!


Tesco wants to kill me

5. března 2010 v 15:41 Das bin ich
Zajímá vás, jak se mám?
....
Dělám si samozřejmě srandu =) Ve skutečnosti jsem jen chtěla na blogísek propašovat fotku Amandy Palmer, jejíž fotky i hudbu poslední dobu fetuju. Pro neználky, Amanda Palmer je zpěvačka z Dresden Dolls, punk cabaret kapely, toho času na sólo dráze. Naprosto originální zpěvačka, skladatelka, hraje na ukulele, kick-ass žena, co si neholí podpaží, paří s Neilem Gaimanem, často se někde válí nahá a fotí fotky jakože je mrtvá. Všechno toto mi velmi štymuje a rozhodla jsem se, že ji miluji.
Zdehle je jedna z mých jejích nejoblíbenějších písniček. Poslechněte, sledujte text a případně napište, jestli se vám to líbilo. Pokud by některá z vás propadla také amandafuckingpalmermánii, tak mi napište, budeme se kamarádit.


Úžasných písniček má hodně, tak to všecko zčekujte na YouTube, nebudu to sem dávat vše.
Okay, dost o Amandě.
Zjistila jsem, že ačkoli je zítra steampunk sraz, nemám nic steampunk a je mi to jedno.
Dneska jsem brouzdala po brněnských kšeftech a zjistila jsem, že nakupování oblečení v zimě (chci si zkusit tričko- kabinka-sundat šálu- kabát-svetr-halenku-nesedí-obléct kabát-svetr-halenku-nandat šálu) je nehorázně otravné a vůbec to za to nestojí. Koupila jsem si (bez zkoušení) bílé tričko a pomocí foukací barev na textil z něj hodlám udělat tričko pankové.
Adruška se ostříhala a je z ní velmi emo dívčina. Náš oblíbený nonstop Dédé již nebude nonstop a bude se tam zavírat ve dvě, což je katastrófe nejhoršího kalibru. Že by paní Martini viděla díl How I met your mother nazvaný Nothing good happens after 2 a.m?

Hell yeah I do!
vtipné, v souvislosti s Amandou v troubě, nicht so?

Chci se nechat ostříhat a nevím jak. Přijímám vaše návrhy, co by mi zhruba slušelo.
Dustin Lance Black si mě přidal do přátel na efbé, z čehož mám druhé Vánoce.
Mám domluvený spešl fotošút s Nivelleen, na který se neskutečně, neskutečně těším.
Dneska jsem nakupovala v Tescu a vyčerpána přesyceností a dostatkem jsem přemýšlela, jak je to zvláštní, chodíte po bizardně obrovském obchoďáku s košíkem, do kterého si můžete naskládat co chcete, i když na to třeba nemáte anebo víte, že si to stejně nekoupíte, doba vám zkrátka umožní na území obchoďáku vlastnit cokoli. Můžete nakupovat tak, jako byste byli někdo jiný. Dát si do košíku nejdražší šampaňské a jahody a pyšně se producírovat uličkami mezi všemi těmi strhanými a upocenými lidmi, co kupují paštiky v akci. Můžete si tam dát kupu bio zeleniny a výhony z vojtěšky, tvářit se jako dalajláma a opovržedlivě se ošklíbat nad lidmi, co stojí ve frontě na uzeniny. Pamatuju si na scénu z filmu Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, kdy se ti dva furiantsky předhánějí v tom, kdo naháže do nákupního košíku větší pitomost. Jejich košík se plní věcmi, na které nemají, které nemohou zaplatit, ale než opustí obchoďák, mohou mít pocit, že je vlastní, že jsou jejich, že oni jsou někým jiným, že žijí život někoho jiného, majetnějšího. To stejné děláme my. Přiznejte se, která z vás aspoň jednou nenaházela do nákupního košíku na internetových stránkách nějakého dream brandu jako je AP, Baby, Mary Magdalene atd. ty nejkrásnější kousky, přestože vám bylo jasné, že si je prostě koupit nemůžete anebo nechcete. Ale do té doby, než stránku opustíte, jsou ty šaty vaše. Add to the cart. Buy now. Click click. Virtuální košík neplníte vy, ale jiná, bohatší, rozhazovačnější anebo štíhlejší či výstřednější verze vašeho já.
Stop. Už zase blbnu. Psycho článek bude zas někdy příště. Aspoň vidíte, že být v mém mozku není lehké, neboť prostý nákup chleba v Tescu je pro mě natolik fascinujícím zážitkem, že se pak přistihnu, že stojím u pultu s pomazánkami, hledím na ně jako v transu, v hlavě mi šrotuje něco o konzumní společnosti a navenek to vypadá, že mám hlad.
Takže, zajímá vás, jak se mám?
Ale jo, jde to.

Smrt krásných poníků

3. března 2010 v 5:30 Diskašn
Okay, je to v diskašn, ale nebude to diskašn, let´s call it volné asociace :)
Napište mi pár věcí, na které se těšíte. Několik vět, začínající slovy "Těším se..." Zkuste se necenzurovat a napište, co vám přijde na mysl. Může to být velmi abstraktní i velmi konkrétní, velmi materiální, velmi povrchní, velmi veselé, velmi depresivní, velmi patetické, navzájem nesouvisející, whatever.
Jdem na to!

Těším se, až se nechám ostříhat a budu vypadat líp.
Těším se, že jednoho dne budu vědět, kdy odejít z hospody.
Těším se, že na jaře se pojedu podívat za lolitkami do Plzně, neboť mi chybí.
Těším se na tento víkend, neboť bude steampunk sraz, budeme slavit Adrijčiny narozeniny a pak bude předávání Oscarů.
Těším se na den, kdy bude definitivně jasno, že zima je pryč a já budu chodit jen ve svých oblíbených sáčkách.
Těším se, že brzy půjdem s ženama hromadně na Alenku od Burtona a že to bude dobrá akce, i když jsme se na tom ještě nedomlouvaly.
Těším se až si pustím na webu ČT Den D, protože jsem ho včera nestihla.
Těším se, že jednou napíšu něco tak, jak skutečně chci.
Těším se, že jednoho dne bude všude okay to be gay.
Těším se, až Dustin Lance Black dotočí svůj film a doufám, že bude opravdu dobrý.
Těším se až toto dopíšu a půjdu si uvařit kávu. S mlékem a cukrem.


Upozornění všem nekomentovačům:
Za každého anynomního stalkera, který si to přečte a nic nenapíše, umře jeden poník!
Don´t kill the ponieeezzzz! xD
Takže pište, zajímá mě to!

Steampunk sraz reminder

1. března 2010 v 13:24 Srazy
Připomínám, že tuto sobotu 6.3.se bude v Brně pořádat steampunk sraz pod pedagogickou supervizí mě a Adrijky, takže kdo by měl chuť přijít, nechť se směle hlásí.
Všecky potřebné informace zde
A prosím ty, kteří hodlají dorazit a ještě nedaly oficiálně vědět (mrchy, vím o vás! xD) ,aby poslaly přihlášku anebo tu aspoň zanechaly koment. Pokud přihlášené jste a něco vám do toho vletělo, taktéž byste mohly využít nějakého informačního prostředku (mobil, mail, FB, poštovní holub) a informovat nás. *_*

Přihlášení
Adria
Lucy
Taraen
Yuzumaria
Kumiko San
Draco
kawaii-chan
Katuka
Rui-chan
Fay
Kawatake Arisa